Dny jsou krátký. Už brzy odpoledne nastává soumrak. V bývalém kráteru české kotliny se převaluje mlha smíchaná s nízkou oblačností. Mohutný bílý špunt lemuje řetězec vlnitých kopců pohraničních pohoří vyčnívajících z oblačnosti. Nevýrazné pahorky rozlehlé Šumavy se postupně zakrývají tlustou slupkou sněhového příkrovu. Tedy alespoň někdy. Lyžaři se prohrabávají s auty dovnitř mezi kopce. Především ti s dlouhými prkny mají na Šumavě skvělý možnosti na prohánění. Odolávám protažení vlastních lyží. Chodíme mimo cesty do odlehlých končin bez lyžařů. V batohu neseme i stan a potřeby na vaření. Uvědomujeme si, že takhle zoufale pomalý postup nejde odůvodňovat jen zasněženou krajinou. Zimní Šumava nám nedovolí zůstat doma. Je třeba změnit přístup a zpříjemnit si výlety na Šumavu. A najednou máme na botách připevněný propracovaný sněžnice. Otevírají se nám docela jiný možnosti. Bez váhání jich využíváme.