Odpoledne si už vybíráme domečky v Green Garden Cabanas v Tangalle. Až k nám proniká hukot a dunění oceánu. Na pláž Goyambokka chodíme daleko pouhých 160 metrů pěšky pod zelenou klenbou. Dopoledne se oceán vzdouvá jen na 1 metr. Odpoledne se ale výška vln zvedá na nějaký 1,5 metru. Slapové jevy přílivem a odlivem se ale vůbec nijak neprojevují. Tangalle na jižním pobřeží svými plážemi výrazně vyčnívá a zůstáváme tady následující tři noci.
    Následující den se rozhodnu opustit stinný Green Garden Cabanas s krásně prohřátým bazénem a neskutečnou kýčovitou tropickou pláž Goyambokka a jdu se pustit do přínosného a zajímavého průzkumu ulic Tangalle, kde nachodím téměř 5 km. Současně využívám příležitost posoudit zdejší pobřeží v délce 6 km. Dojdu až na pláž Medaketiya. Souvislý nepřerušený pás písečného pobřeží je dlouhý více jak 7 km. Na východním okraji pláže se vyloženě líbí želvám, ale protože jsme je rušit neodjeli, tak jsme ani žádné želvy neviděli. Pláž Marakolliya podél laguny Rekawa je schopná poskytnout naprosté soukromí stranou všech lidských vymožeností.
    Honza s Leňou si odjedou hladinu oceánu prohlížet zespoda a já se několikrát vracím na další blízkou skvostnou pláž Silent. Pod nakloněnými kokosovými palmami působí pláž Silent až neskutečně lákavě a nádherné pohledy na rozhraní oceánu a pobřeží jsem před odjezdem takhle pěkně vyfocené neviděl. Stejně se ale nemůžu zbavit vtíravého pocitu, že pláž Gyambokka je tady v Tangalle stejně rozhodně nejpříjemnější. Občas zajdu za Petrou, která má prohřátý bazén pod stinnými palmami téměř celý den pro sebe.
    Při snídani na zem žuchne pořádně narostlý kokosový ořech. Jdu si oranžovou šišatou kouli potěžkat. Koukám do výšky, odkud se přerostlý oříšek spustil na zem. Už dávno se totiž cítím ohrožen tamními procházkami a odhaduji možné následky přistání dozrálého plodu na hlavě. Máme před sebou poslední vykoupání v Tangalle. Ještě skupinovou fotku a vytrácíme se vstříc dalším zážitkům.
    Kousek odsud je ve skalním útesu pobřeží jeskyně s rozsedlinou a komínem Hummanaya Blow Hole. Moře se tlačí do skalních dutin a vytlačí vodu až nahoru do výšky přes 80 metrů. Komínem v průrvě se pak mořská voda vyhrne do působivého gejzíru načechrané vody, která se rozpadá v nespočet kapek. Jsme přivítáni solidními výstřiky. Pak si oceán chvíli odpočívá. Slunce z vymetené oblohy žhne a nápor tepelného záření výrazně sráží silné poryvy větru. Všichni odcházíme od vyčerpaného moře. Oceán se zase nějak zmátoří a na rozloučenou protlačí skálou pořádnou dávku slané vody, která se v mohutném proudu dere do oblohy a pokropí horninu skalního zářezu.