I další den si ještě užíváme horské krajiny, i když už sestupujeme dolů do nížiny táhnoucí se k pobřeží. Další z dnešních zastávek je u vodopádu Rawana u obce Ella. Temně modrá obloha, teplé slunečné počasí, vysoká obnažená skála, lesknoucí se voda vodopádu a husté porosty na úbočí svahů tvoří výbornou kombinaci, která je zárukou nádherného pohledu nad sebe. Vodopád je zárukou zastávky pro více kolemjedoucích a na okraji silnice se dá koupit vařená kukuřice. V březnu jsem čerstvou vařenou kukuřici ještě nejedl. Koupím dva klasy. Při vzájemném kontaktu se úplně každý hned na začátku zeptá, odkud jsme. Prodavač kukuřice zabral a česky Leně svěřil své názory: „Krásný vodopád. Krásná holka“.
    O kus dál znovu vystupujeme z auta a u obce Wellawaya si jdeme si prohlédnout skály Buduruwagala poničené starověkým sochařem. Ve skalách je sedm soch z 10. století. Na další cestu si dáme čerstvé džusy s ledem a brzy potom se již vyhříváme na jižním pobřeží v Kirindě. Ocitáme se 7.878 km daleko od domova. Stojíme na břehu oceánu a před sebou máme pouhých 8.000 km vzdálenou Antarktidu. Ubytování jsme si vybrali v chatičkách Yala Wawes Beach Resort přímo u pláže pod palmami nedaleko výrazné buddhistické stavby Viharaya.
    Ráno se necháme odvézt na okraj národního parku Yala a doufáme, že nějaká zvířata budou natolik líná, že se před námi nepůjdou někam schovat. Vedle nesyta indomalajského, slona, levharta, mangusty, prasat a buvolů mě osobně jednoznačně nejvíce zaujali přítomní krokodýli bahenní, protože krokodýla u nás venku opravdu nepotkáme. Vzhledem k tomu, že jsme v národním parku Yala s rozlohou 1.260 km² najeli jen 31 km, je zřejmé, že jsme na okraj parku jenom letmo nakoukli. Tím spíše si můžeme vážit skutečnosti, že jsme viděli vyspávat jednoho ze čtyřiceti levhartů.