Pokračujeme na jih. Tata, tuk tuk… Nejrozšířenější indická motorová vozidla mají podivně dětské názvy: TATA a Bajaj, která vyrábí tuk-tuky. Dalším naprosto samozřejmým a nevyhnutelným cílem je Sigiriya, která je pozůstatkem palácového komplexu, který vznikl v 5. století. Neskutečným pocitem je, že vidím něco, co jsem si prohlížel doma na fotkách a konečně odhaluji, jak je vytvořen přístup na 200 metrů vysokou skálu. Už zahrady na úpatí jsou skvělé. Sigiriya těžko může někoho zklamat. Výhled seshora z nadmořské výšky 363 metrů je skvostný. Pod námi se rozprostírá koberec pralesa národního parku Minneria, kde se údajně potuluje nějakých 400 slonů.
    Dambulla je jenom rušná ulice. Stejně se jdu sám projít na průtah městem a do ulic okrajové zástavby. Ve městech tady chybí naše výrazná centra. Možnosti zakoupení alkoholu jsou tady značně omezené. Vymezený prostor s mřížemi oddělující zájemce o alkohol od prodavače jsme našli a získali tím mimořádnou příležitost koupit si místní pivo Lion Strong se solidními 8,8 % alkoholu.
    Po noclehu v „botanické zahradě“ hotelu Gala Addara si dopřejeme jeskynní chrámy ve svahu Dambully Rock. Představivost svázaná několika obrázky vzala za své a teď máme jednotlivé jeskyně pěkně pohromadě. Desítky buddhů si vynutili úctu a pokoru. V šeru jeskyní asi nikdo nedokáže být na buddhy nějak drzý. Buddhové polehávají, někteří sedí a sem tam si i nějaký stoupne. Odcházíme s provázkem na zápěstí přeplněný dojmy. Snad ani není třeba vědět, kam směřovala motlitba při jeho uvázání. Stejně jako na Sigiriyi jsme i v jeskynních chrámech v Dambulle obklopeni bíle oblečenými školáky.
    Máme namířeno do střední části ostrova. Autobusy si neustále prosazují své výsadní postavení. Projíždíme mezi rýžovými poli s právě probíhající sklizní malými pásovými kombajny. Pole střídají husté pralesy a skalnaté kopce. V závěru cesty se přidá strmé stoupání a nabírání nadmořské výšky. Přibývá zástavby a všechno se zahušťuje. Cestou výrazně zaujme muslimské město Akurana CP.
    Nevyhnutelně se nakonec prodereme až do středu města Kandy, kde se zarazíme o před námi popojíždějící vozidla. Sem tam se někdo protáhne a rozuzlovat zatarasený provoz se daří jen ukrutně ztuha. Přečkat odpoledne uprostřed záplavy nastartovaných přibližovadel v ucpaných ulicích je také nevšední zážitek. Později se přece jen vrátíme na hlavní silnici a brzy odbočíme do kopce a po strmé úzké betonové hrbolaté cestě se dereme na okraj města. Budeme nocovat v Resort Beamu zanořeném do zeleného lesního porostu na svahu nad městem.