Následující den 23. dubna je úterý a vychutnáme si zajímavou procházku, která je s ohledem na charakter terénu dosud nejnáročnější a nejnebezpečnější. Strmý skalnatý svah závratně prudce padal do údolí potoka, který protékal v hloubce bezmála kilometru. Na souřadnicích N 27° 50.194´ E 086° 46.399´ve výšce 4.101 m n. m. se nám otevře zatím nejhezčí vyhlídkové místo na celé trase pochodu tímto malinkým kousíčkem obrovského himálajského pohoří. Skvostný výhled na Everest, Nuptse, Lhotse, Ama Dablam, Kangtegu a Thamserku. Luxusního výhledu k focení jsem nevyužil, stejně jako jsem nezaznamenával neskutečnou hlubinu kaňonu. Ploché osvětlení neposkytovalo potřebnou plastičnost, prostor a hloubku a kvalitní dokumentaci parádního výhledu jsem přenechal Honzovi. Reliéf trasy byl členitý a jako obvykle měla cesta výrazně kolísavý profil.
         Po příchodu do Phortse do 3.843 m n. m. jsme se přehodili do klidového režimu, který naprosto vylučoval další přesun. Jakož i včera opět se již v poledne vyhříváme na Slunci, upíjíme pivo, koukáme na děti u školy, kolem bzučí mouchy a užíváme si pohody dovolené. Lodge v Phortse je útulná a vlastně celé Phortse je celé útulné a bují zde výstavby honosných lodgí. Vlastník lodge Sonam Passang Nuru Sherpa došel v pátek 23. 5. 2008 v 7 ráno na vršek Everestu. Má splněno a teď už se může jenom válet.
         Phortse je stejně jako ostatní vesnice zaplněné nepřehlednou spletí kamenných zídek, které lemují sevřené těsné uličky. Stoupáme kamsi nahoru a Honza ukazuje: „Ten jak není na políčku. Ten jak jde stejnou uličkou jako my!“ Mohutný černý býk s charakteristickým hrbem to ohne kolem rohu a těsnou uličkou se valí poklusem rovnou na nás. Tak mu jednoduše uhneme do další boční uličky. Černá lokomotiva proběhla kolem. Škoda, že se nikdy nedozvím, co by se dělo, kdybychom nevkročili do nabízející se boční uličky.
         Táhneme batohy zase o kus dále tak, že z kóty 3.843 sestoupíme do 3.600 m, vystoupáme do výšky 3.975 m n. m., opět se vrátíme na úroveň 3.600 m a nakonec přijdeme do Khumjungu do 3.790 m n. m. Takže jsme nastoupali nahoru nějakých 550 metrů, abychom nakonec skončili o 50 metrů níže, než jsme vycházeli. Takhle vypadají pochody v Himálajích při setsupu. Po tolika dnech už jsem měl pocit, že mě charakter osídlených míst a rozprostření zástavby nepřekvapí. Když se před námi rozprostřel Khumjung, udiveně jsem zase civěl na něco, s čím jsem se dosud ani náznakem nesetkal. Zvýšená nabídka ubytování, znatelný nárůst kvality poskytovaných služeb a odlehlost místa způsobují, že zase nocujeme v lodgi sami. Od odchodu z Namche zase poprvé vidíme kohoutek s tekoucí vodou a zase je teplo v noci i ráno.